Systém nebo flexibilita?

Lumina je úžasný psychometrický nástroj. Pomáhá lidem poznat sám sebe a taky je sladit s týmem, se kterým pracují. Zní to příliš obecně? Pojďme se na to mrknout kapku konkrétněji.

Kateřina byla mladá akční ženská. Brzy se stala ředitelkou malé firmy. Ta pod její vedením fungovala, ale…Občas zaskřípala komunikace. Občas na sebe nasazovali. Občas bylo dusno. Občas přišla ukřivděnost. Tak jsme začali pracovat s týmem hezky od začátku. Proč je tady firma? A proč já v ní? A …o tom někdy příště. Mimo jiné jsme ale zařadili pro každého z vedení práci s osobnostním profilem Lumina Spark. ten dokáže popsat naší osobnost ve třech rovinách – přirozená, každodenní, přehnaná, popisuje jak jednám – jak přistupujeme k riziku, ke změnám, k organizaci dne, odkud bereme nápady, jak o nich komunikujem s okolím a mnoho dalšího. Jedním z aspektů je, jak si organizuji práci.

Přístup je buď flexibilní, tedy bezstarostný, pružný a pohotový v rámci procesu. baví ho nekonvenční způsoby. vlastně docela rád obchází pravidla. proto preferuje neformální prostředí. Stačí mu priority. Druhou polaritou je přístup strukturovaný, tedy metodický a organizovaný, detailní a disciplinovaný plánovač, který rád následuje proces, pravidla, postupy. má rád velký plán s detaily.

Většina osobnostních profilů mapuje osobnost postupem BUĎ – A NEBO. Takže vás zaškatulkuje – jste flexibilní a nebo strukturovaný. A to nemusí být nutně pravda. Ne o vás. Lumina umí víc. Dokáže u člověka popsat obě polarity.

Přesně to se stalo u  Kateřiny. Byla velmi silně v obou polaritách.

Řeklo by se – no to je přeci skvělé, když umí být metodická i flexibilní. Musí to být přínos pro celou firmu. No, ano. Je to skvělé, když s tím umíme zacházet. A když o tom mluvíme s lidmi, jichž se naše chování dotýká.

Jenomže Kateřina o tom nemluvila. Ne proto, že by byla hloupá, nemuěla komunikovat. Zkrátka neměla o čem.
naprosto přirozeně se přepínala z jedné polarity do druhé tak, jak z její pohledu bylo užitečné pro firmu i pro tým. Tím, že to vycházelo z její přirozené osobnosti, měla za to, že tak je to normální a tak by to dělal přeci každý. No každý ne. Většina lidí má totiž úplně jiné nastavení.

To, co ale většina lidí dělá, pokud nemá dostatek informací je, že si informace domyslí. Tak, aby jim příběh dával smysl.
I když mnohdy nemá s realitou nic společného.

Nejinak tomu bylo i v naší firmě. Lidi samozřejmě tohle přepínání pozorovali. viděli, že občas stačí hrubý nástřel a občas po někom chce detailní harmonogram. Že s někým jede metdicky krok po kroku a o chvíli později jen „povrchově“. Bylo to „jasné“. Má své oblíbence – ty nechává být. A neoblíbené dusí nesmyslnými detaily. Občas jim uhne, aby se neřeklo, ale … My víme své.

Věděli houby. Měli domněnky. Když si před sebou rozkryli své profily a uviděli, jak to Kateřina má, nestačili se divit. A nestačila se divit ani ona.

„Proto vy to máte takhle!“
„No a proč jste mysleli?“
„No …“

Najednou si věci začaly sedat. Lidi chápali, proč to Kateřina dělá. Že to s oblíbeností nemá zhola nic společného, jen v rámci své osobnosti manévruje ku prospěchu všech podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ubylo doměnek, „kuchyňových drbání“ a Kateřina se naučila o tom komunikovat: „Jo, teď jedu v téhle polaritě. Myslím, že je to důležité protože ….. A teď přepínám.“

Někdy stačí málo. Jen věci popsat a vyjasnit…