Naše postřehy z tréninku (nejen) týmové spolupráce

Při tréninku týmové spolupráce se u nejedno z našich klientů – skupin především z oblasti řízení lidí či týmů – snažíme přiblížit a využít reálné situace z jejich života a praxe. Velmi často ale se ale při skupinových řešeních zadaných úkolů a situací projevuje neschopnost problém reálně vyřešit.

Objevují se především tyto problémy:

• Účastníci opakovaně vynechávají přípravnou fázi, při které má proběhnout ujasnění zadání, rychlá analýza rizik a krátká diskuse nad společným řešením s případným rozdělením rolí.
• Tým je ztracený v tom, jak postupovat, a při řešení každého nového zadání opakuje stejnou chybu znovu a znovu.
• Účastníci mají tendenci podceňovat zadání, nediskutovat nad řešením a většinou se nakonec mezi nimi najde jeden, který zná, případně rychle vymyslí řešení sám. Ostatní se svými myšlenkami neseznámí a nevyžádá si zpětnou vazbu, která by mohla jeho řešení ještě vylepšit. Prostě se s podporou ostatních pustí do realizace svého řešení. Ostatní účastníci tak, jak jsou zvyklí z praxe, se v rámci svých představ snaží zapojovat do realizace. Je zřejmé, že takto mnohdy spíš překáží a znesnadňují dosažení uspokojivého výsledku.
• Dominance a pasivita jednotlivých členů týmu brání efektivnímu naslouchání či prosazení jednotného řešení.

Při opakovaných zpětných vazbách a kolech plnění tak mnohdy zažívají účastníci „aha-efekty“, kdy si uvědomí, že stejnou chybu dělají i v každodenním životě. Teprve postupně začínají chápat, že mají vytvořeny návyky, které jim brání v dosažení úspěchu a o nichž vzájemně nekomunikují, ale pouze předpokládají jejich znalost. Tým si potom uvědomí potřebu změny a bude schopen se vypořádat s výzvou jiným, účinnějším způsobem. 

Tento „aha-efekt“ může také pomoci účastníkům rozvíjet schopnost učit se a zlepšovat se. Uvědomí si, že chyby a neúspěchy jsou přirozenou součástí procesu učení a že je třeba být otevřený novým nápadům a přístupům, aby mohli dosáhnout většího úspěchu.

Změny je možno pozorovat mnohdy přímo na semináři, ale především po něm, pokud následuje dlouhodobější mentoringová či koučovací podpora.

 Při řešení následných pracovních úkolů se tým dostává do podobných situací, kdy není schopen najít řešení a zdá se, že je opět ve slepé uličce. Jeden z členů týmu se v této situaci ale obvykle chvíli rozhoduje převzít iniciativu a zastavit přirozený vzorec chování a přiměje ostatní zastavit se. Ve společném ujasňování zadání a vzájemné diskusi jeden z členů pak navrhne alternativní řešení, na které nikdo z ostatních členů týmu nepřišel. Toto řešení se ukáže nakonec většinou jako úspěšné a tým úkol nakonec splní. K takovéto sebereflexi ale mnohdy pomáhá individuální a týmová podpora dlouhodobějšího rázu přímo v prostředí zákazníka, trénink je pouze začátkem.

Tyto okamžiky jsou většinou pro účastníky dalším aha-efektem, kdy si uvědomí, jak důležité je být otevřený novým nápadům a přístupům. Získají novou perspektivu a motivaci ke společnému dosažení cílů. Tento „aha-efekt“ může také pomoci týmu rozvíjet důvěru v sebe i v ostatní účastníky. Kdy se tým ocitne v podobné situaci v budoucnu, mívá pak více sebevědomí a více si věří, že dokáže najít řešení.

 Jak nám ukazuje naše dlouholetá praxe, právě propojování takovýchto situačních aktivit, které jsou v prostředí tréninku simulované a v následném mentoringovém či koučovacím procesu podporované, se uplatní v reálných stíhacích. Prohlubují vzájemnou důvěru, zvyšují efektivitu komunikace a usnadňují řešení nejen standardních situací.