Umělá inteligence a vzdělávání ve školách

Jak vypadalo naše vzdělávání před nástupem umělé inteligence (AI) a jak to bude po jejím nástupu? To je otázka, která teď zajímá mnoho expertů, zejména po nedávné zkušenosti s pandemií covid-19. Ta výrazně pozměnila alespoň na čas, naprosto všechny aspekty výuky.

Jak jsme se učili před AI ve školách

Od 90. let minulého století́ až̌ do pandemie v roce 2019 se výuka na základních a středních školách v podstatě jen mírně digitalizovala. Většina škol zavedla výuku zakladu IT, a to především na běžné kancelářské editory, psaní tzv. všemi deseti a občas na nějakou pokročilejší systémovou práci. Většina škol tak měla počítačové učebny, příležitostně interaktivní tabule a klasické papírové žákovské knížky zaměnila za ty digitální. Obvykle se jednalo o systém Bakalář̌ nebo Škola online. Několik desítek škol, možná pár nižších stovek zvládlo i implementaci jednoduchého programování či robotiky a 3D tisku, ovšem jen v omezené míře.

Nutno přiznat, že už před pandemií většina žáků a studentů měla více znalostí a lépe ovládala technologie než jejich učitelé a obecně školy, které navštěvovali. Důvod byl jasný – většina dětí narozených po roce 1990 vyrůstala s počítačem a připojením k prvním verzím internetu. Nemluvě̌ o generaci narozené po roce 2009, která už plně využívala sociální sítě Facebook a Instagram, platformy pro video obsah, jako je třeba YouTube a streamovací služby jako HBO MAX, Netflix atd.

První zlom přišel tedy s covidem-19, kdy se ukázalo, jak velmi je třeba zapracovat na digitalizaci výuky a jak propastný́ rozdíl je mezi vědomostmi a schopnostmi žáků a učitelů̊. Bohužel (nebo bohudík – to záleží na úhlu pohledu) se školy vrátily v mnohém do standardních režimů, zkušenost dětí, rodičů̊ a učitelů však zůstala. Zatím to ovšem nevypadá́, že by se z toho systém státního vzdělávání nějak poučil a začal pracovat na systémové a potřebné změně výuky. Nutno podotknout, že změn by bylo potřeba pravděpodobně mnoho. Počínaje množstvím probírané látky ve všech předmětech, stylem a formou výuky, či dokonce vztahem dětí a učitelů k technologiím a nástrojům, které jim poskytují.

Jen se na chvíli zamysleme, jak obrovské jsou kontrasty mezi světem technologií v běžném lidském životě 90. let, kdy jen málokdo měl počítač a připojení k internetu bylo více méně exkluzivní záležitostí, a tím současným. Dnes máme všichni „celý svět v kapse“ ve svém mobilu, navíc doplněném kamerou, televizí atd. To vše v jediném zařízení. Ale systém výuky ve školách se takřka nezměnil! Žákům a studentům se ale svět s každým posunem v technologiích změnil výrazně. Počítače přinesly změnu v tráveni volného času dětí́: méně venku, více doma u počítače. Nejdříve to byly hry a chaty, dnes se k tomu přidává masivní změna sociální interakce, cílené „nasávání“ obsahu díky špičkově cíleným sociálním sítím. Hry zůstávají, ale přidávají se fenomény neomezeného přístupu k jakýmkoliv informacím, ať̌ už̌ jsou pravdivé́ či nikoliv – každodenní zprávy, hudba nebo třeba jen informace, co zrovna dělám a co mám na talíři.

Těmto tématům ve výuce současné generace v klasickém vzdělávání je stále věnován čas jen velmi omezeně, mnohdy nikoli cíleně či systémově. A také vzdělávání pedagogů v těchto oblastech velmi vázne, přičemž není výjimkou, že jejich zájem je spíše rozpačitý. Není́ divu, jestliže průměrný věk českých učitelů̊ je 47 let a stále se zvyšuje! Tedy v době, kdy oni chodili do školy, většina z toho, co je dnes každodenní realitou, neexistovala.

Jak se pravděpodobně učení s umělou inteligencí ve školách změní

Do této situace přichází AI. Tato změna, bohužel, pravděpodobně ještě přispěje k většímu rozložení vzdělávacího systému a vybere si daň na psychice učitelů, žáků a pravděpodobně i rodičů. Jak se tedy projeví? Většina pedagogických pracovníků při výuce příliš nereflektovala existenci internetu ani přistup k látce, a už vůbec ne informovanost žáků, což způsobovalo jejich frustraci z pocitu, že děti informace nezajímají a nedávají pozor. U dětí od určitého věku zase nastoupila ztráta motivace k učení a zájem o informace, protože „Proč se učit, když̌ mám Google v kapse?“

Navíc telefon v kapse a chytré́ hodinky na ruce vedly k přesměrování pozornosti dětí, což opět vyvolávalo a vyvolává konfrontaci s učitelem. Tedy diametrálně odlišná motivace a zájem na obou stranách. Existence sociálních sítí, dnes v podstatě už od útlého věku dětí, mění způsob, jakým spolu komunikují, a to jak ve škole, tak především mimo ni. Jak rychle a jaký obsah sdílí. Vzdělávací systém to ovšem stále nereflektuje. A jaká je situace rodičů? Ti se potýkají́ s oběma stranami. Jednak s dětmi, které zjevně ve většině případů tíhnou k nějaké obrazovce, jednak s učiteli, kteří fungují ve vzdělávacím systému příliš neumožňujícím manévrovat. Opět konflikty na všech frontách.

A jako poslední je hledisko všech tří stran. Většina učitelů, dle věkového průměru, zažila velkou část života bez technologií a jejich vlivu. Rodiče dnešních školáků zažili technologie většinou v období jejich startu, ale jejich děti už v plné síle. Vezmeme-li v potaz nepružný vzdělávací systém, přirozené generační rozdíly všech tří skupin a rychlý technologický rozvoj – očividně už̌ je tu velký problém, který se bude prohlubovat.

Cílem tohoto článku rozhodně není hledat ani nastínit řešení této situace, spíše rámcové představení problému, nad kterým je třeba se zamyslet. Proto ještě několik „zajímavých“ faktů: průměr věku prvorodiček u nás stále roste (dnes už̌ je přes 30 let), doba se stále zrychluje, ale populace učitelů každý rok stárne. Dá se tedy předpokládat , že rozdíly a střety se budou prohlubovat, a pokud nepřijdou systémové změny ve vzdělávání, nelze určit, jaký bude výsledek.

Co je umělá inteligence (AI)

Její skokový nástup začal od listopadu roku 2022. Například dnes již̌ se jedná o čtvrtou generaci od společnosti OpenAI, která je známá pod zkratkou GPT. Je postavena na neuronových sítích a díky nim se neustále učí od samotných uživatelů. Má také k dispozici velké množství primárních dat, která pro odpovědi využívá. Její oblastí je text.

Ale ani umělá inteligence zabývající se grafikou není pozadu. Naopak dokáže napodobovat i styly světoznámých umělců nebo tvořit dle slovních zadání i velmi komplexní grafiky všech velikostí a podob. V tuto dobu nejznámějším grafickým nástrojem (je zdarma a dokáže generovat velmi přesné grafiky) je tzv. Midjourney, která funguje prostřednictvím komunitní sítě Discord.

Dopad těchto dvou zmíněných technologií už̌ „doplul“ na většinu vysokých škol u nás a postupně se jejich využívání šíří i na školy střední a základní. Poměrně̌ snadné využívání GPT umožňuje studentům velmi rychle získávat informace, ale dokonce při správné položeném dotazu si nechat napsat odborný text v podstatě̌ za pár minut a bez vetší námahy. Takovýto text většinou stačí jen mírně editovat či upravit zdroje. Odpadají tak pro studenty hodiny studia, výzkumné činnosti a pracíí́ se zdroji. V případě vytváření a úpravy grafik je tu situace obdobná. Pokud je potřeba obrázek s určitým obsahem, který lze slovně popsat, grafika od Midjourney jej poskytne za pár vteřin, a to ve většině případu zdarma, k volnému využití. Navíc s výhodou, že zadavatel je jediný, kdo ho má. Je to prostě jeho originál.

Další formu na bázi GPT využívá pro získávání výsledku vyhledávání i internetový prohlížeč Bing a další. Je tak možné dostat ještě přesnější výsledky na zadaný dotaz, a to mnohem rychleji. Po přečtení řádků výše se objeví nejspíše otázka, jaký dopad to vše má a bude mít na vzdělávání ve školách? Vzhledem k současným možnostem budou školy pravděpodobně̌ muset začít poměrně rychle přehodnocovat způsoby hodnocení studentských prací i jejich zadávání. Nejspíš by se měla celá struktura vzdělávání i jeho obsah diametrálně změnit, protože pokud k tomu nedojde, zvýší se „odloučení škol od reality světa a vykopání hlubokého zákopu“ mezi studenty a pedagogy či institucí školy jako takové. Konečný dopad bude nejspíš ještě tvrdší, protože absolventi, kteří vyjdou ze škol a nastoupí do firem, budou zažívat ještě silnější kontrast, než̌ zažívají dnes. Právě tento střet realit je jednou z pravděpodobných příčin nárůstu úzkostných a depresivních stavů u mladých lidí. Jsou totiž̌ současným systémem vzdělávání připravováni na svět, který vlastně již̌ neexistuje, a jsou nuceni žít v naprosto kontrastních prostředích.