Agilní metody jako trend nejen v IT

O agilitě se dnes mluví ve firmách takřka na každém kroku, ale co vlastně znamená? Agilita, nebo lépe řečeno agilní metody, to je soubor nástrojů, rolí a způsobů řízení, které umožňují týmům mnohdy fungovat efektivněji a naplňovat potřeby zákazníka operativněji a rychleji než při klasickém „vodopádovém“ modelu.

Podstata agility

Agilní směr (nejen) projektového řízení a spolupráce týmů vznikl v oboru IT, kde je kladen důraz na rychlost, inovativnost a neustálou změnu, a to na rozdíl od tradičního tzv. vodopádového modelu, který směřuje spíše ke stabilitě, pevné hranici mezi fázemi vývoje, je charakteristický rozsáhlou dokumentací a malým zapojením zákazníka. Vodopádový model, který se dnes používá ve většině případů zcela automaticky a který máme v našich zeměpisných šířka doslova „zapsaný v DNA“, postupně prochází těmito fázemi: požadavek zákazníka, návrh řešení, implementace, verifikace a nakonec údržba. Tento model se vyznačuje pečlivou dokumentací jeho průběhu, případné chyby jsou odstraňovány většinou až na konci procesu a zákazníkovi je předán v podstatě hotový produkt.

V případě agility je tomu však jinak. Celý projekt je rozvržen do co nejmenších kroků a funkčních jednotek, které jsou v jednotlivých, časově ohraničených úsecích postupně realizovány a konzultovány, nebo rovnou předávány zákazníkovi. Ten může vznášet požadavky na úpravy a změny, které jsou v podstatě ihned implementovány do produktu či služby. Jednotlivé fáze procesu tak nejsou striktně odděleny a přednostně jde o funkčnost u zákazníka, před oddělováním fází či nadměrnou né nezbytnou dokumentací.

Agilní principy

Agilní principy, metody a nástroje vycházejí z tzv. Manifestu agilního programování. Ten vytvořila na počátku tohoto tisíciletí skupina programátorů. Obsahuje řadu principů, které již opustily svět agilního IT a dnes se uplatňují u mnoha organizací, které prošly agilními transformacemi. Jsou to především organizace v oblasti služeb, tedy banky, pojišťovny či telekomunikace.

Mezi základní principy patří přednost:

• interakce mezi jednotlivci před procesy a nástroji,
• fungujícího softwaru (služba) před vyčerpávající dokumentací,
• spolupráce se zákazníkem před vyjednáváním o smlouvě,
• reakce na změny před dodržováním plánu.

Mnohé další principy pak kladou důraz především na již zmiňované faktory – rychlost, praktičnost
a inovativnost . V neposlední řadě se dnes v agilních týmech využívají již historicky známé a mírně pozměněné principy například z kanbanu a štíhlé výroby nebo typicky IT přístup Scrum.

Výhody a nevýhody v agilním řízení

Mezi velké výhody agilního řízení, a to především u menších projektů a menších týmů, patří přenos
a přijetí zodpovědnosti uvnitř nich, neboť jsou ve většině případu strůjci plánu na realizaci projektu, samy identifikují (i se zapojením zákazníka) chyby a navrhují vylepšení, která následně implementují. Z toho vyplývá i jasná, pravidelná a nekritická zpětná vazba uvnitř celého týmu, která posiluje jak sebejistotu jednotlivce, tak i kolektivní duch. To prohlubuje důvěru mezi jednotlivci, ale i mezi týmem a zákazníkem, a zlepšuje tak motivaci a komunikaci. Všechny výše uvedené faktory tak mají ve většině případu jasný a pozitivní dopad na efektivitu týmu, spokojenost zákazníka a rychlost dodání produktu (softwaru či služby). Výrazně se zde však projevuje faktor inovativnosti, což u dobrých agilních týmů značně zvyšuje jejich konkurenceschopnost na trhu.

K nevýhodám agilního řízení patří především velikost projektu. Důvodem je zejména jeho skutečné rozložení do potřebných částí a pochopení všech jeho provázaností s dalšími procesy, projekty, produkty či lidmi. Samotný přechod od vodopádového řízení projektu k agilnímu může být velmi obtížný, co se týče zapojených osob, pokud by se týkal jejich vnitřního nastavení a nastavení manažerských a vedoucích struktur organizace. Aplikace agilních principů totiž mění strukturu rolí a zodpovědností, či potažmo některé manažerské funkce přímo odbourává a nahrazuje je jinými pozicemi s jinou funkcí. Nedílným úskalím je i potřeba a snaha všech zúčastněných se angažovat, inovovat či se nebát změn.

Agilita jako trend ve službách

Existuje mnoho teorií, proč agilita z IT se přesouvá v první fázi především do oboru služeb. Mezi těmi častějšími je zmiňována především flexibilita reakcí na požadavky trhu a zákazníků. Druhým významným faktorem, který vyplývá z kontextu a podobnosti obou prostředí, je jejich vzájemná provázanost, protože právě telekomunikace, bankovnictví a pojišťovnictví využívají velké množství interních a externích systémů. V neposlední řadě lze zařadit i jeden relativně nový porevoluční faktor, tím je růst těchto sektorů v posledních třiceti letech (od roku 1989) a věková struktura zaměstnanců
v tomto oboru.

Ovšem věková struktura se výrazně proměnila i na trhu práce a dnes ve službách pracují nebo vyhledávají tento typ zaměstnání především lidé z porevolučních generací. A právě agilita a její metody se výrazně blíží jejich požadavkům na práci v 21. století. Těmi jsou především práce mimo kancelář, vyváženost mezi osobním a pracovním životem, benefity a jejich flexibilita, neustálý rozvoj vlastních kompetencí a práce s moderními technologiemi a environmentálním přesahem. Všechny tyto faktory, i mnohé další, tak směřují mladou generaci do tří zmiňovaných odvětví.

V některém z našich dalších článků se pak podíváme na nástroje a především role, které jsou s agilitou a jejími principy spojovány.